Pokračování na Aktuálně.cz

-> Pokračování na novarepublika.cz

Josef Skála, ředitel Institutu české levice, bývalý místopředseda KSČM a zamlada prezident Mezinárodního svazu studenstva, byl nedávno odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na pět let. „Popírání genocidia“ se údajně dopustil v pořadu alternativního internetového rádia během diskuse o okolnostech Katyňského masakru. Že jde pravděpodobně o politický proces, naznačil průběh řízení, v němž soud odmítl projednat důkazy obhajoby. Některé české osobnosti následně upozorňovaly, že k popírání genocidia v diskusi nedošlo. Josef Skála jako bývalý předrevoluční politický funkcionář dnes paradoxně zažívá to, co za minulého režimu zažívali chartisté. O tomto zvláštním paradoxu dnešní doby je právě náš rozhovor.

-> Číst celý rozhovor

Navazuji tak na mé kritické hodnocení BIS (Pokleslé poselství z hory Sinaj).  Řadu let, ne-li desetiletí, mne fascinuje při výuce téměř řadových policistů, že na těchto postech, aby si místo udrželi, musejí získat vysokoškolské vzdělání, zatímco ministr vysokoškolské vzdělání mít nemusí a snad by ani nevadilo, kdyby byl negramotný.

Mezi původními povoláními ministrů vnitra najdeme i taxikáře a pasáka krav. Jan Ruml se pustil do studia na Západočeské univerzitě již jako doplněk ke své ministerské funkci a když bych napsal, co se říkalo o jeho způsobu studia, tak by to bylo na žalobu. Milan Chovanec zvládl vysokoškolské studium za několik měsíců, a to ještě dálkově či v kombinovaném studiu. Taxikář Jan Kubice jako předstupeň šéfoval zpravodajské služby a proslulou Kubiceho zprávou rozhodl volby. Za odměnu dostal ministerskou funkci. Starší lidé nedostatek vysokoškolského vzdělání odbývali politickým sloganem, že za komunistů nemohli studovat. Jan Hamáček vzhledem k roku svého narození tento slogan nemohl použít. Vysokoškolská studia sice začal, ale nedokončil. Patřil do inkubátoru mladých sociálních demokratů, tedy do generace, o níž naivní také „politologové“ tvrdili, že až do politiky  vstoupí tato generace, která již nevyrůstala „v komunizmu“, tak se u nás vše změní k lepšímu. Tuto změnu ať každý posoudí sám, nezpochybnitelným faktem ale je, že tito mladí sociální demokraté politickou stranu proměnili v mafii, a jako politickou stranu jí zničili, navzdory tomu, že šlo o stranu s nejdelší tradici v Česku, která sahá až do Rakouska-Uherska.

Proč policista musí být vysokoškolsky vzdělaný a ministr vnitra ne? Řídit resort je zřejmě mnohem jednodušší než práce policisty. Problém není pouze v tom, jak se úroveň vzdělání promítá do práce ministra, do práce ministerstva a celého resortu, problém je také v personální práci. Je prověřeno věky, že čím je člověk ve funkci hloupější a méně vzdělaný, tím hloupější a nevzdělanější spolupracovníky si vybírá ve snaze, aby vedle nich nevyčnívala jeho hloupost a nevzdělanost. To samé potom udělají tito spolupracovníci, a tak to postupuje od vrcholu pyramidy (ministra) až k její základně, poslednímu řadovému pracovníku. A výsledek je pak vidět třeba na zprávě „Projevy extremismu a předsudečné nenávisti“. Tento jev současná vláda ještě umocnila rozhodnutím, že náměstků ministra může být neomezený počet, jediné omezení je, že to nemají být odborníci.

Nemohu odpustit ministryni Marii Benešové, že připustila, aby takový nesmysl se stal součástí právního řádu. Předsudečná nenávist vychází ze základu předsudek. Předsudek je soud předcházející zkušenosti – a priorní soud, zatímco a posteriorní soud je vytvořen na základě zkušenosti. V jednom ze svých výzkumů jsem zkoumal postoje k různým skupinám: náboženským, národnostním, etnickým. Po vyjádření postoje dostal respondent otázku, zda se s touto skupinou dostal do osobního kontaktu. Potom jsem porovnával postoje respondentů, kteří se nedostali do kontaktu a těch, kteří se do kontaktu dostali. Svým způsobem to byla komparace a priorních (předsudečných) postojů a a posteriorních. Ve všech skupinách měli lepší postoje respondenti s osobním kontaktem, jedinou odlišnou skupinou byli Romové. Respondenti s osobními kontakty měli postoje horší, což však nebyl předsudek, postoj či soud byl utvořen na základě zkušenosti.

Ani v tom nejtotalitnějším období padesátých let nebyli lidé odsuzováni za emoce. Možná to bylo tím, že lidé ještě četli a znali Nerudovo: „Za zlobu móže snad, za lásku nemóže“. Každý ví, že policie a justice nehledá spravedlnost, ale vnést do právního řádu trest ne za skutky, ale za emoce, to je vnášení literární tradice absurdna Franze Kafky do života. Přitom samozřejmě člověk, jehož vědomí je otráveno nenávistí se trestá sám. Mysl, to je kvintesence člověka a jeden nositel Nobelovy ceny za fyziku prohlásil, že nejreálnější ve vesmíru je mysl člověka. Tedy největší hodnota a poklad člověka je jeho mysl a je na každém z nás, co s tím pokladem udělá. Těžko bych však hledal silnější projev státní totality než chtít státní ingerenci do mysli člověka prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení.

Výrazným stimulem ke vzniku sociologie byl pokrok ve vědecké metodologii, především nadřazením induktivního postupu nad deduktivním. Induktivní metoda přinesla ohromný rozvoj přírodních věd, ale také přispěla ke vzniku moderní vědy o společnosti, k sociologii. Již počátkem tisíciletí jsem referoval na politologickém kongresu o posunu v myšlení o společnosti mezi novináři, politiky i ve veřejném prostoru. Tento posun jsem nazval axiomatizací. Od této doby tento trend zmohutněl a vede k tomu, že soudy, názory, postoje nejsou výsledkem kognitivních aktivit mysli živého člověka, ale jsou to mediálně vytvořené axiomy. Takže vysokoškolští studenti tvrdí, že jsme demokracie, ale neví proč, ví, že tu byla totalita, ale neví, co to je. Tento soud, „společnost byla totalita“, nevzniká na základě nejdříve indukce a posléze syntézy celé řady znaků, a proto si nedokáže jedinec tyto znaky spojit s totalitou.

Byla to totalita, protože jim to někdo řekl, a to je axiom, o tom se nepřemýšlí, nepochybuje, nediskutuje. Navíc došlo k agresivnímu obsahovému obsazení určitých pojmů, případně přidání adjektiva, který dá slovu jiný význam dle Orwellova newspeaku (humanitární bombardování). Je tak popřen intelektuální základ moderní Evropy vyjádřený R. Descartem „Myslím, pochybuji, proto jsem“. Současná vláda tuto negaci moderní intelektuální Evropy dovedla k dokonalosti, když ústy svého Nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, bývalého komunistického prokurátora , zakázala lidem myslet pod pohrůžkou, když budou mít jiné názory, tak budou trestně stíhání se sazbou 3,5 let. A další totalitní nástroj cenzura se slibně rozbíhá pod vedením Michala Klímy, známého inkvizitora při štvanici na děkana filozofické fakulty, který si dovolil publikovat názor odlišný od axiomu. Konec konců má k tomuto chování dobré rodinné kořeny. Jeho otec Ivan Klíma na přelomu padesátých let se podílel na vyhazování spolužáků a učitelů z filozofické fakulty za nedostatečně komunistické a marxistické přesvědčení. M.Klíma nestihl prokázat názorovou flexibilitu a morální pružnost intrageneračně jako Petr Pavel, ale v rámci rodinné tradice.

Každá výpověď, diskuse o skutečnosti musí začínat vymezováním pojmů. Pokud tak neučiníme, tak následně se jedná o nezávazné tlachání, v němž účastníci přibližně tuší o čem je řeč, avšak přesně to nikdo neví. A nevymezení pojmu, to je první problém ministerské zprávy. O úrovni textu, zprávy dále rozhoduje přesnost vyjadřování. Nakolik se používají správné pojmy, ve správných souvislostech. Obojí je u ministerské zprávy problém. Nejenže nejsou vymezené pojmy, ale s pojmy je nakládáno velmi volně a nepřesně. Zpráva nepřenáší čtenáři přesnou informaci, ale vysílá náznaky a čtenář musí zapojit fantazii a dohadovat se, co věta znamená. Tvrzení by měla být doložena. Text takovéto funkce by měl rozlišovat mezi hypotézou a potvrzenou tezí. Pokud tomu tak není, tak tvrzení v textu mají hodnotu srovnatelnou s výrokem, že ministerstvo vnitra ovládli mimozemšťané.

V následující části analyzuji pro ilustraci vybrané části. Kurzívou je text zprávy MV Listina lidských práv, normálním písmem je má analýza.

1.1. „S výjimkou hnutí Svoboda a přímá demokracie lze považovat tuzemské subjekty za marginální.“

V tezi není definován pojem „tuzemské subjekty“ a čtenář je proto nucen vyvozovat obsah pojmu z explicitního uvedení „Svoboda a přímá demokracie“. Implicitně se tedy jedná o politické subjekty, možná parlamentní. Z tvrzení vyplývá, že ODS, KDÚ-ČSL, Piráti, STAN a TOP 09 jsou marginální tuzemské subjekty. To nepovažuji za relevantní. I když v úhrnu ve volbách získali necelých 30 % hlasů oprávněných voličů tvoří vládní koalici a mají parlamentní většinu.

„V České republice nicméně vznikla velká, a zatím indiferentní, skupina osob, která vyjadřuje nespokojenost se současným společenským uspořádáním a směřováním státu. Tato skupina je silně ovlivněna konspiračními teoriemi a představuje snadno manipulovatelný cíl pro extremistické a xenofobní politiky, případně pro hybridní působení cizí moci. Potenciál pro ohrožení demokratických základů v České republice existuje a může se zvyšovat.“

Pojem indiferentní má řadu významů, ale žádný nekoresponduje s kontextem, v němž je uveden. Pisatel evidentně nezná význam pojmu indiferentní. Není obecně definován pojem konspirační teorie, ani jakými konspiračními teoriemi. Jedná se snad o konspirační teorii a desinformaci, že: „kdo bude očkován proti koronaviru neonemocní Covidem? Skutečně MV ČR se domnívá, že nespokojenost občanů vyplývá z působení konspiračních teorií? Nemohl by být na MV ČR pověřen alespoň jeden pracovník, aby četl výsledky výzkumu veřejného mínění? I když nechci podceňovat vliv médii na názory a postoje občanů, zvláště těch s nižším IQ a nižší vzdělanostní úrovní, přeci jen reálné bytí, i hmotná životní úroveň a její propad se promítají do jejich politických postojů.

Co myslí MV „působení cizí moci“? V současném globalizovaném světě samozřejmě jsme ovlivněni všemi „mocemi“. Při vysílání populárního amerického seriálu můžeme pozorovat u českých dívek účesy a makeup podle hlavní hrdinky. Má MV ČR na mysli, že Petr Pavel je ovlivněn hybridní mocí USA nebo Petr Fiala mocí Německa? Bruselskou mocí je ovlivněna i Stračena v Dolní Lhotě, zvláště limitem, kolik smí nadojit.

„Dosavadní zkušenosti z České republiky i ze zahraničí pak dokazují, že okamžitou bezpečnostní výzvou je online radikalizace. Je relevantní pro různé věkové i společenské skupiny i pro různé ideologické směry.“

Tyto dvě věty jsou naprosto nesmyslné, a i při maximální mobilizaci mé fantazie jsem se nedobral, co vlastně chtějí říci. Jaká bezpečnostní výzva, co to znamená? Jaká online radikalizace, radikalizace k čemu a koho? Radikalizace v úmyslu sportovat, žít asketicky, stravovat se jako vegetarián, nejezdit autem, usilovat o mír, jít bojovat na Ukrajinu?  Radikalizace ve všem? Je to vůbec možné? Životní zkušenosti ukazují, že při radikalizaci v určitém směru dochází k oslabení, útlumu v jiných směrech.   

„V online prostředí se vytvořila nová extremistická subkultura s vlastním jazykem, ideologií, životním stylem či hodnotami, která je laikům mnohdy obtížně srozumitelná. Její členové operují s „odvážnějšími“ konspiračními teoriemi, používají více nenávistný slovník a zastávají radikálnější názory.“

Jak mohou autoři mluvit o extrémistické subkultuře, když nedefinovali extremismus? Extremismus bývá definován politicky účelově, jako názory a jednání odlišné od stávající politické moci. Podle současných definic byli extremisty chartisté a disidenti. Nejblíže určité objektivitě má pojetí, které vychází z přirozeného, normálního (Gaussova) rozložení. Za normální (normalitu) jsou považovány hodnoty jevů spadající do pásma jednoho či dvou směrodatných odchylek od průměru-mediánu. Čím extremnější, tím větší vzdálenost od průměru-mediánu. Podle tohoto pojetí je MV ČR mimořádně extrémistická organizace a měla by sama sebe uvádět na prvním místě extrémistických organizací. Prokázalo to vyvěšením portrétu V.Putina v pytli na mrtvoly. Takové chování je v české společnosti hluboce mimo normalitu rozložení jevů. Jak by reagovaly orgány činné v trestním řízení, kdyby v tomto pytli byl Petr Fiala, Volodymyr Zelenskyj, Joe Biden, Markéta Pekarová Adamová. Přeci se jedná o sociální normu chování a ne o konkrétního člověka. Pokud MV, výkladní skříň extremismu, neuvádí sama sebe jako extremistickou organizaci, kde bere právo mluvit o extremismu.   

Co znamená odvážnější konspirační teorie? Když CIA a MI6 připravovali svržení Mosaddekovi vlády v Iránu jednalo se o odvážnější konspirační teorii ?  Z výroku „laikům obtížně srozumitelná“ implicitně vyplývá.

Nová extrémistická subkultura v online prostředí se týká drtivé většiny mladé generace a dětí. Podle výroku MV by to vše byli profesionálové. Protože však profesionálové nejsou, ale jsou laikové, tak tomu, co vytváří, současně nerozumí. Autoři vytvořili logickou smyčku či buddhistický koan.  

1.2.
„Neorganizovaní neonacističtí militanti se veřejně příliš neprojevovali. V posledních letech iniciují spíše náhodné situační konflikty. Nemají již významnější politické ambice.  Nezúčastňují se zpravidla ani současných veřejných shromáždění, která pro ně nemají patřičný náboj. Starší aktivisté nemají pochopení pro přesun do online prostoru a tzv. „internetové válčení“.

„Středočeský krajský soud v odvolacím řízení potvrdil podmíněné tresty odnětí svobody uložené stoupencům Národního odporu pro trestný čin založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka.“

Proč zpráva nemluví o neonacizmu na Ukrajině, o oživování benderovského pozdravu Sláva Ukrajině, srovnatelnému s Heil Hitler? Proč neodsuzuje, na rozdíl od Izraele, navazování na benderovskou tradici, která obsahuje statisíce zavražděných Poláků a Židů?

1.3.
„Městský soud v Praze potvrdil podmíněný trest udělený bývalému poslanci hnutí Svoboda a přímá demokracie Miloslavu Roznerovi za výrok o „neexistujícím pseudokoncentráku“ v Letech u Písku.“

Nacisti měli za 2. světové války typologii pracovních táborů a jejich charakteristiky se lišily. Dávat pracovní tábor v Letech na stejnou rovinu s koncentrákem v Osvětimi může být vnímáno až urážlivě vůči Židům nebo dokonce za trestné popírání holocaustu. Tato možnost se zdá nadsazená, ale české soudy dokáží leccos. O pracovním táboře v Letech napsal, Čechoameričan knihu, ale o táboře v Letech se mlží, protože u vzniku tábora byl otec Karla Schwarzenberga.    

„Další činnost anarchistů byla velmi difúzní, zahrnovala např. projevy solidarity s vězněnými či stíhanými zahraničními soudruhy, připomínání událostí z anarchistické historie, reflexi dění v zahraničí, upozorňování na ekologická témata apod.“

Difúzní je odborný termín z fyziky. Co s ním zde chtějí autoři říci? Co vůbec těmito větami chtějí říci?

„V současnosti se např. hovoří o Židech jako o „Chazarech“. Podle jedné z konspiračních teorií stojí za válkou na Ukrajině. Pokoutně se zde mají snažit vytvořit svou Chazarskou říši“.

Zde autoři projevují historickou negramotnost. O Chazarech se nemluví v současnosti. O Chazarech se mluví staletí, protože v posledních stoletích prvního tisíciletí existovala Chazarská říše, v níž část populace přijala judaismus. Současná věda se zabývá i genetickým výzkumem tzv. chazarských židů, v němž srovnává jejich DNA s DNA lidí z území, na němž, se údajně rozkládala Chazarská říše.  Značná část Chazarů údajně splynula s ruskou populací.  Nemluví se pouze o Chazarských židech, ale také o Aškenazských Židech, pocházejících převážně ze Střední Evropy. Také můžeme mluvit o ztracených kmenech Izraelitů.

1.2 „Hnutí Svoboda a přímá demokracie dlouhodobě kritizuje EU a NATO. Vymezuje se proti postoji vlády k válce na Ukrajině, míře pomoci ukrajinským uprchlíkům a prosazuje mírová jednání s kremelským režimem.:“

Demokracie je také volná soutěž politických stran a jejich programů. Jestliže je legitimní politický program členství v NATO a EU, musí být také legitimní opak, tedy neúčast v této organizaci.

Jestliže bylo legitimní referendum o členství v EU, musí být také legitimní referendum o vystoupení z EU. Slavnostní podpis vstupu do NATO učinil tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan 12.března 1999 v Knihovně Trumana nedaleko Kansas City. Stejný ministr položil dříve otázku  zda můžeme vystoupit z NATO, a to během debaty v Senátu, kdy srovnával NATO a Varšavskou smlouvu s tím, že do Varšavské smlouvy je snadné vstoupit a nesnadné vystoupit a do NATO nesnadné vstoupit. Generálnímu tajemníkovi NATO Javierovi Solanovi otázka vůbec nevadila, ale české pravici a v Senátu zvláště Václavu Bendovi to vadilo nesmírně. Byl tedy ministr, který ČR přivedl do NATO, extremista?

Právo na svobodnou soutěž politických stran a politických programů je zakotveno v Listině lidských práv.

Článek 22

Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti

Dávat politický program parlamentní strany do kontextu extremizmu dělá z MV ČR nebezpečnou organizaci usilující o destrukci demokracie a vedoucí k policejnímu státu a totalitě.  Působení MV ČR přibližuje český stát stavu zmiňovaném v Listině lidských práv.

Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Podle Listiny lidských práv extremistická není SPD, ale MV ČR. MV ČR nebezpečně destabilizuje právní řád a politický demokratický systém.

1.6.
„Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7 obžalovalo bývalého místopředsedu Komunistické strany Čech a Moravy Josefa Skálu, dále další dvě fyzické osoby a spolek provozující tzv. Svobodné rádio z přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. V diskusi na tomto médiu Skála zpochybňoval historická fakta o tzv. katyňském masakru. Obvodní soud pro Prahu 7 trestním příkazem uložil všem třem osobám osmiměsíční podmíněný trest a spolku peněžitý trest. Skála i další dvě osoby podali proti příkazu odpor, a případem se tak bude zabývat soud v rámci hlavního líčení.“

Celá kauza je postavena věcně nesprávně, respektive lživě. V diskusi v žádném případě nešlo o zpochybňování genocidia. Diskuse byla vedena o okolnostech genocidy. V západní vědě je nejvyšší autoritou vědecké metodologie K. Popper, který nastolil princip falzifikace. To znamená, že teorie, hypotéza je prověřována a výsledkem může být její popření, nikoliv však potvrzení. To, že teorie není popřena v současnosti neznamená, že nebude popřena v budoucnosti. Již vůbec, z vědeckého a věcného hlediska, nelze argumentovat, že jiní vědci mají jiný názor. Relevantní je pouze argumentace ve prospěch či proti určitému tvrzení. Vedle vědecké nepřípustnosti kauzy se zde také jedná o popření Listiny lidských práv.  

Článek 15
(2) Svoboda myšlení, vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
Při intelektuální a vědecké úrovni české justice se můžeme dočkat rozsudku za tvrzení, že Země není placatá. A samozřejmě při úrovni MV ČR se s pohledem soudu ztotožnilo a zařadilo kauzu do extremizmu. Možná má K.Popper štěstí, že je již mrtvý, mohl by být také souzen. Ve skutečnosti se nejedná o genocidu, ale o politikum. J.Skála kandidoval na funkci presidenta a soud ho měl vyřadit z politické soutěže.

Jedná se o další událost, která nás vrací do padesátých let minulého století. Stále častěji pozorujeme důraznější nahrazování politických forem vládnutí na úrovni myšlenek a diskuse silovými nástroji MV ČR, orgánů činných v trestním řízení a nově budovaným systémem cenzury s pochybnou terminologií dezinformací. Přitom dezinformace vlády, i dle definice vlády, se nepočítají. Desinformace jsou pouze ty informace, které se nelíbí vládě.

Soudce JUDr. Tomáš Hübnerem  se ocitl na rozcestí nejen svého morálního života, ale na rozcestí je i česká justice. Buď  rozhodne  podle Ústavy, Listiny základních práv a svobod, a očistí se tak v očích demokratické veřejnosti – anebo bude kapitulovat před politickou objednávkou a nátlakem a naváže na politické procesy padesátých let a jejich hvězdu Urválka, čímž si ze strany mocných sice koupí dočasný klid, ale za krajně nepříjemnou cenu.

1.9.
„V České republice se etablovala jako relevantní politická síla skupina nespokojených občanů, kteří nedůvěřují vládě, demokratickému systému a nesouhlasí se zahraničním směřováním státu. Tito lidé se se současným systémem hodnotově neztotožňují, nepociťují v něm oporu, nemají pocit, že je pro ně přínosem. Hledají proto alternativu, se kterou dokáží souznít a ve které najdou pocit bezpečí, jistoty a stability.“

Co má tento odstavec co dělat ve zprávě o extremizmu, pokud nechce mluvit o vládě, která je za stav společnosti odpovědná? Je snad nespokojenost důchodce, který nemá na léky nebo na činži projevem extremizmu?

Jestliže jsem pro svobodu myšlení a šíření informací a proti cenzuře, tak se neztotožňuji s hodnotovým systémem současné vlády, protože její hodnoty jsou: cenzura, zákaz myšlení a zákaz svobodného šíření informací. Já jsem tedy proto podle MV ČR extrémista, ale vláda je zase v rozporu s Listinou lidských práv. I když slovo cenzura nahradí právem občana na korigované informace, stále se bude jednat o cenzuru.   

Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena.

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

„Alternativu jim nabízejí rozličné konspirační teorie. Některé z nich představují komplexní myšlenkové struktury, které získávají spirituální charakter. Rizikovost těchto konspiračních teorií spočívá v tom, že v sobě často zahrnují xenofobní a vyhroceně nacionalistické názory. Manipulují s příjemci a nezřídka mají ambici je radikalizovat. Příznivci konspiračních teorií tak mohou nacházet styčné plochy s extremistickými či xenofobně populistickými subjekty. Představují rovněž ideální cílovou skupinu pro vlivové působení cizí moci. Šíření nepravdivých či zavádějících informací a agresivní chování dezinformátorů nepochybně ovlivnilo část společnosti již v době koronavirové pandemie. Někteří z nich proto museli, či budou muset, své výroky a činy vysvětlovat před soudy“. Policisté se ve sledovaném období zabývali případy schvalování, omlouvání či bagatelizace ruské agrese. Obvodní soud pro Prahu 9 uložil trestním příkazem muži pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia trest obecně prospěšných prací.“

„S dlouhotrvajícími společenskými antagonismy roste i míra agresivity“ Zařadit sem lze koordinované šíření dezinformací v online prostoru, kybernetické útoky, šíření poplašných zpráv či různé formy zastrašování názorových odpůrců.“

Co znamenají „komplexní myšlenkové struktury, které získávají spirituální charakter“? Byl jsem řešitelem vědeckého grantu „Spiritualita mládeže“ a přesto ve větě nejsem schopen najít nějaký racionální obsah v kontextu spirituality. Navíc i zde platí, že chybí definice konspirační teorie a explicitní vymezení jednotlivých konspirací. Plácání na obecné úrovni spíše vypovídá o autorech, že nic neví, a proto jen takto plácají. V pasáži o šíření poplašných zpráv by měla být uvedena hlavní poplašná zpráva šířená Petrem Fialou, že jsme ve válce. Zastrašování názorových odpůrců – to je přeci tato zpráva MV ČR a trestní stíhání lidí s jiným názorem. Existuje jen jediný případ trestního stíhání za popírání genocidy Ukrajinci?

„Šíření nepravdivých či zavádějících informací a agresivní chování dezinformátorů nepochybně ovlivnilo část společnosti již v době koronavirové pandemie“.

S odstupem času je doloženo, že nepravdivé či zavádějící informace a agresivní chování dezinformátorů byly na straně výroků státu, že očkování ochrání před nakažením a před šířením. Agresivní chování vedlo dokonce k segregaci neočkovaných. Čas ukázal, co je ve skutečnosti dezinformace, kdo je dezinformátor a kdo se chová vůči občanům agresivně. Byla to dezinformační kampaň státu vůči občanům a totalitní omezování jejich svobody. Dokonce tehdejší ministr zdravotnictví v ČT uvedl nové hodnocení informací o koronaviru. Myslí to MV takto? Obávám se, že ne a jeho pracovníci žijí v již neexistujícím informačním světě.

2.1.
„Roste míra agresivity“. Má zpráva na mysli agresivitu členů vlády např. Jany Černochové, jejíž každé veřejné vystoupení je gejzírem agresivity a také je schopna vyjádřit podporu teroristickým aktům či ministra vnitra Víta Rakušana? Nebo snad V. Putin v pytli na budově MV ČR není projevem agresivity? Autoři zprávy by si měli přečíst Nový zákon. „Proč vidíš třísku v oku bratra svého, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš“ (Matouš 7:3-5.)

Po prostudování zprávy mám jen jednu pesimistickou otázku, to skutečně není na MV ČR jediný pracovník, který dokáže napsat větu s přesným použitím pojmů, která by dávala smysl? Bože, jak hluboko jsme klesli.

V čem je zpráva MV ČR nebezpečná? MV ČR se dostává do zásadního rozporu s článkem 20 Listiny lidských práv, je nástrojem stávající politické moci v její snaze o absolutní moc ve státě.
 

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

Tento článek (4) má zásadní ústavní a politickou důležitost. Je reakcí na předchozí politický systém s ústavně zakotvenou vedoucí úlohou KSČ. Tento článek (4) má garantovat, že se naše společnost k tomuto stavu nevrátí. Existuje velké riziko, že se společnost stane rukojmím politiků s charakterem deprivantů až sociopatů, kteří nás budou ovládat prostřednictvím státních organizací, MV ČR, orgánů činných v trestním řízení. Zákazem myslet (Stříž), cenzurou (Klíma) má stávající moc k tomu dobře nakročeno. Není bez zajímavosti, že v čele cesty do nové totality jsou jedinci vyškolení předchozí totalitou.

Je na občanech, jak na cestu do nové totality budou reagovat.

Je hrůzné, když ideologizace pronikne do trestního řízení. Děje se to hlavně v řízeních, v nichž orgány činné v trestním řízení upírají obviněným nárok na názor a svobodu projevu. K jednomu takovému procesu mě za účelem získání podpory pro odsouzeného přivedli přátelé historika  Josefa Skály, známého představitele KSČM, odsouzeného spolu s dalšími dvěma „hříšníky“ dne 3. března 2023 samosoudcem Obvodního soudu pro Prahu 7 Tomášem Hübnerem k podmíněnému trestu pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku. Současně s nimi byla odsouzena právnické osoba Spolek Svobodné rádio.

Okolnost, že se přátelé Josefa Skály obrátili o podporu právě na mne, je poněkud pikantní. Nebyl jsem nikdy členem KSČ, ani KSČM, obsazení Československa 21. srpna 1968 a následnou okupaci považuji za zločin  a odsuzuji ruskou agresi vůči Ukrajině. S panem odsouzeným k sobě máme zřejmě názorově hodně daleko. Nicméně mám určitý respekt k lidem, kteří se drží své víry, i když to už kromě nepříjemností nic nenese. Jsou pro mne přijatelnější než ti, kteří zahodili rudé knížky a „překabátili“ se v nadšené demokraty: sebranka, která nám vládla do listopadu 1989, vládne dál. Zejména ale i vrah má právo na spravedlivý proces, a to bez ohledu na jeho společenské postavení a politické názory. Kromě toho každé trestní řízení tohoto druhu je problematické, protože se snadno může zvrhnout v popření ústavního práva na svobodu názoru a projevu. Proto jsem se s průběhem a výsledkem procesu seznámil a zhrozil jsem se.

Obžalovaní se měli provinit tím, že vedli veřejnou diskusi o tzv. Katyňském masakru, obhajujíce názor, že jej nespáchaly útvary sovětské tajné policie NKVD, ale německá vojska. Masakr v Katyňském lese, tedy povraždění tisíců polských důstojníků a jejich pochování v hromadných hrobech, je hrůzný zločin, jímž polský národ přišel o část svých elit. Popírání jeho uskutečnění by proto bylo trestuhodné. Toho se ale obžalovaní nedopustili. Řeč šla pouze o tom, kdo byl pachatelem, resp. obvinění zpochybňovali odpovědnost NKVD. Nad jejich argumentací se nezamýšlím, neb nejsem historik a pro mne osobně řešení otázky nemá význam. Podotýkám, že kritické zkoumání ustálených představ patří k hybným motorům  pokroku, takže by mělo mít zaručenu beztrestnost.

Neznám se osobně s panem Josefem Skálou ani se spoluobviněnými, zato dlouhá léta s dvěma ze tří obhájců, k jejichž právnickému úsudku jako laik chovám úctu. Shoduji se proto s nimi v názoru, že popsané jednání odsouzených neodpovídá vymezení daného přečinu v trestním zákoníku. Právem proto navrhli zproštění obžalovaných a odsouzení se právem odvolali.

Použiji analogii: při vyšetřování vraždy se často pracuje s více verzemi. Kriminalisté tím nepopírají, že došlo k vraždě, ale hledají pachatele mezi více možnými podezřelými.

 Jako laik se vůbec divím, proč s touto látkou státní zástupkyně obtěžovala soud. Myslím si, že téma je pro naprostou většinu veřejnosti nezajímavé. Událost je sice hrozná, ale patří do minulosti a není součástí našich národních dějin. Z vykonavatelů možná někde žije pár jedinců, pokud vůbec někdo. Oba státy, jež by měly nést odpovědnost, v původní podobě zanikly. Nevím, jaké důsledky dnes může mít přiznání viny jedné nebo druhé straně.  Souzená debata a její vyznění ve prospěch NKVD mi proto  nepřipadá společensky nebezpečná. Odsouzení má účinek popření práva obžalovaných na názor a na svobodu projevu. V tomto případě jde dle mého laického úsudku o exces.

Když už ale státní zastupitelství trestní stíhání nezastavilo a soud obžalobu přijal, samosoudce si měl dát pozor, aby snaha odsoudit obžalované stůj co  stůj nečouhala z jeho postupu „jako sláma z bot“. Ponechám stranou radikální zamítnutí všech návrhů na doplnění dokazování ke konci druhého jednacího dne, neboť soudce měl beztak jasno a další důkazy na nic  nepotřeboval.

Zaujalo mě ale, že samosoudce se ujal vyhlášení rozsudku po 14minutové přestávce. Na jeho přednesení a následné vyjádření odsouzených spotřeboval 24 min. Rozsudek je argumentačně hodně bohatý. I když jej přednesl ve zkrácené podobě (písemné vyhotovení má 16 stran), nezdá se být možné, že by jej stačil připravit za 14 minut. Předpokládám, že jej měl připravený předem, takže druhý jednací den sloužil pouze k vytvoření formálního zdání o spravedlivém procesu.

Často se veřejnost dožaduje urychlení soudních procesů. K tomu moudří lidé ale dodávají, že rychlost je sice důležitá, ale kvalita rozhodování je důležitější a rychlost by neměla jít na její úkor. Kdyby samosoudce ukončil jednání ve 14:43 hod. a odročil vyhlášení rozsudku na další den, křečovitá rychlost jeho postupu by ušla pozornosti. Zůstalo by jen při pochybnostech o důvodnosti popření ústavních práv odsouzených. Se zlomyslností sobě vlastní přeji samosoudci a žalobkyni, aby  odvolací soud rozsudek zpochybnil.

Zdroj: jemelikzdenek.cz

-> Stáhnout text rozsudku v PDF

Komentované zápisky ze soudního procesu „Dr. Skála a spol.“, jehož jsem se coby veřejnost zúčastnila. Příspěvek je dlouhý, ale nechtěla jsem jej zveřejňovat po částech, aby čtenář neztratil návaznost.

U Obvodního soudu pro Prahu 7 pokračovalo v pátek 3. března hlavní líčení v trestní věci „Dr. Skála a spol.“, které započalo 1. 2. 2023.

Obžalovaní (Dr. Josef Skála, Ing. Juraj Václavík, šéfredaktor Svobodného rádia Vladimír Kapal a Soňa Zikmundová (předsedkyně Spolku SR) jsou stíhaní podle § 405 Tr. zákoníku (popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy). Trestného skutku se měli dopustit 2. 7. 2020 v debatě internetového Svobodného rádia na téma Katyňského masakru, což byla masová vražda polských válečných zajatců počátkem 40. let na sovětském území okupovaném wehrmachtem hned na začátku tzv. “Operace Barbarossa”.

Pořad moderoval šéfredaktor Vladimír Kapal. Jeho hosté historik Josef Skála a spisovatel Juraj Václavík (píšící pod jménem Jiří Šifrín) v průběhu odborné diskuze seznamovali posluchače s fakty, jejichž souhrn nabízel jinou variantu o totožnosti pachatelů masakru polských důstojníků a civilistů, než je momentálně rozšířená verze, že válečný zločin spáchala sovětská NKVD. V celém pořadu nezazněl jediný výrok, který by zpochybňoval či popíral, že v Katyni došlo ke genocidě, natož aby kdokoliv z debatérů válečný zločin schvaloval či ospravedlňoval. Diskuze podložená argumenty a odkazy na jejich zdroje je stále dohledatelná v archívu Svobodného rádia (SR).

Odkaz: https://svobodne-radio.com/2020-07-02-studio-beta-josef-skala-a-jiri-sifrin-katyn/

V březnu 2022, dva roky po odvysílání debaty předvolala Národní centrála boje s organizovaným zločinem účastníky pořadu, aby podali vysvětlení. Obvinila je z porušení § 405 Trestního zákoníku. Všichni tři aktéři rozhlasové debaty toto obvinění rezolutně odmítli. Jejich právní zástupci proti němu podali zevrubné stížnosti. Koncem loňského října však samosoudce OS v Praze 7 vydal trestní příkaz, odsuzující všechny tři obžalované k 8 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 15 měsíců. Obžalovaní se proti rozsudku odvolali, a kauza tak pokračovala hlavním líčením za jejich účasti.

U Obvodního soudu pro Prahu 7 (kam případ místně patří, neboť udání od neexistující osoby přišlo z Prahy 7) se 1. února 2023 konala první část hlavního líčení. Do nevelké soudní síně se vešla jen asi třetina shromážděné veřejnosti, další desítky lidí čekaly na chodbě a sledovaly průběh jednání, který přenášela TV Raptor, na mobilních telefonech. Na chodbě jsem postávala i já. Po přečtení obžaloby a vyjádření obžalovaných, že necítí vinu, samosoudce jednání odročil na 3. března. Slíbil, že pro velký zájem veřejnosti zajistí větší soudní sál. To bohužel nesplnil, a tak i další jednání probíhalo v neodpovídajících prostorách, kam se vešlo jen asi 30 lidí a další příznivci Svobodného rádia (a svobody slova), kteří přijeli do Prahy i ze vzdálených míst republiky, museli čekat na chodbě. Já jsem tentokrát měla štěstí a získala místo uvnitř soudní síně.

Chronologie hlavního jednání 3. 3. 2023 zachycená z poznámek učiněných v soudní síni a doplněná ze zvukového záznamu.

9. 00 Soud vyslechl krátké prohlášení Soni Zikmundové (určené osoby za spolek Svobodné rádio) k obžalobě. Po prohlášení, že se necítí vinná, připomenula útok na redakci francouzského časopisu Charlie Hebdo v lednu roku 2015 a následnou demonstraci předních evropských politiků v Paříži, kteří se manifestačně přihlásili k obhajobě práva na svobodu projevu. Poznamenala, že Svobodné rádio je protiválečné a zásadně odsuzuje jakoukoliv genocidu. Ve zmíněném pořadu, který je předmětem dokazování, se nikdo z účastníků nedopustil trestného činu podle § 405 Tr. zákoníku (schvalování genocidy atd.) a tedy i ona, coby předsedkyně spolku Svobodné rádio obžalobu odmítá.

9. 30 Státní zástupkyně Mgr. Jana Behenská přečetla obžalobu, jejíž plné znění je v následujícím odkazu:

V závěru obžaloby zaznělo: „Lze učinit závěr, že obžalovaní Vladimír Kapal, PhDr. Josef Skála, CSc. a Ing. Juraj Václavík naplnili svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, a to jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní, neboť v rámci diskuzního rozhlasového pořadu Svobodného rádia – Studio Beta vysílaného prostřednictvím internetu, jehož záznam byl poté umístěn na YouTube, opakovaně veřejně odmítali, relativizovali a zlehčovali sovětskou odpovědnost a samotný průběh tzv. Katyňského masakru, který je souhrnným označením pro sérii masových vražd převážně polských válečných zajatců spáchaných v roce 1940 příslušníky Lidového komisariátu vnitřních záležitostí Sovětského svazu tzv. NKVD, ačkoliv se jedná o všeobecně známé historické skutečnosti a nezpochybnitelná fakta, přičemž tzv. Katyňský masakr lze považovat za válečný zločin.

Rovněž tak lze na základě shora uvedeného učinit závěr, že obviněný Spolek Svobodné rádio, z.s. naplnil svým jednáním popsaným ve výroku obžaloby všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, a to jak po stránce objektivní tak i po stránce subjektivní …

Jednání obžalovaných je zejména vzhledem k obecnému zájmu státu na ochraně
společnosti před popíráním, schvalováním a ospravedlňováním válečných zločinů natolik společensky škodlivé, že nepostačuje uplatnění jejich odpovědnosti podle jiného právního předpisu a je na místě použití trestní represe.“

Samosoudce JUDr. Tomáš Hübner na žádost obžalovaných umožnil, aby kompletní záznam rozhlasové diskuze z července roku 2020 byl v soudní síni přehrán.

Veřejnost přítomná ve zcela zaplněném sále se tak mohla seznámit s důkazním materiálem. Po skončení poslechu nahrávky se k ní obžalovaní stručně vyjádřili.

Vladimír Kapal: „Teď jste jasně slyšeli, že v celém pořadu nezaznělo jediné slovo, které by zpochybňovalo genocidu.“

Dr. Josef Skála: „Jsem rád, že pořad byl přehrán u soudu. Nic jsme v debatě nepopírali a nic jsme kategoricky netvrdili. Každou svou větu jsem připraven doložit.“

Ing. Juraj Václavík „Ohrazuji se z toho, abych byl nařčen z popírání zla!“

Následovala krátká přestávka, obžalovaní a veřejnost vyšli na chodbu, kde čekaly další desítky lidí. Po čtvrt hodině hlavní líčení pokračovalo.

Samosoudce prováděl tzv. nahlížení do listin a přečetl první ze tří znaleckých posudků, které na žádost policejních vyšetřovatelů byly vypracovány v přípravném řízení.

Obžalovaní i jejich obhájci posudek znali (měli jej předem písemně), ale veřejnost jej slyšela poprvé a byla (coby svědek záznamu rozhlasové debaty) konsternovaná jeho obsahem i formou. Posudek vypracovaldoc. Jiří Vykoukal CSc.) z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK. Ve své expertíze konstatoval, že záměrem pořadu bylo popření sovětské odpovědnosti za katyňské vraždy „moderátor vedl debatu ke kýženým závěrům“ –. Dále znalec debatéry ve své expertíze obviňuje z šíření konspiračních teorií, rozporuje tvrzení, která v relaci zazněla, nazývá je „předžvýkanými texty“ a dehonestuje diskutéry. Obviňuje je z toho, že v debatě zpochybnili zdroje, z nichž vychází oficiální verze, tedy, že viníkem je NKVD a že zpochybnili charaktery těch, co tyto doklady předložili. Jmenovitě Gorbačova a Jelcina.

K tomuto posudku se obžalovaní stručně vyjádřili.

Dr. Josef Skála: Odmítám, že jsme pracovali s „předžvýkanými texty“. Naopak jsme posluchače seznamovali s novými poznatky od neruských autorů z USA, Francie i Polska. Dále J. Skála uvedl, že soudu zaslal další znalecké dokumenty, analýzy atd. „Doufám, že toto bude spravedlivý proces a tyto důkazy budou zpřístupněny.“

Zmínil se i o pracích historika Žukova a Dr. Kolesnika a o Norimberském procesu, kde mezi zločiny na válečných zajatcích byla projednávána i Katyně.

„Žasnu, že znalci není známa dokumentace neruských autorů po roce 1990. a argumentuje obecně, nezná argumenty proti verzi, kterou uvedl do oběhu Goebbels.“ Skála jmenuje experty a další důkazní materiály, videonahrávku určenou pro Medvěděva, na které poslanec Dumy doznává, že byl navštíven pracovníkem tajné služby, který doznal, že jim Jelcinova parta ukládala, aby falšovali dokumenty a oni do nich vnášeli drobná pochybení, aby při budoucím zkoumání bylo jasné, že se jedná o falza. Jiná videonahrávka ukazuje doličné předměty (razítka představující podpisy, dobové hlavičkové papíry atd.) s nimiž bylo falšování uskutečněno. „Předpokládám, že budeme mít spravedlivý proces a tyto důkazní materiály budou zpřístupněny“.

Vladimír Kapal: „Veškerá argumentace tohoto znalce, který vypracoval posudek, pochází až z devadesátých let.

Soudce jej okřikl: Mě zajímá rozhlasová diskuze, ne Katyň!

V. Kapal: „Tak proč mě za ni soudíte? Diskuze vycházela ze všech materiálů i z těch před 90 tým rokem. Patolog Prof. František Hájek (který byl členem vyšetřovací komise esesáků), podepsal zprávu o Katyni na nátlak Němců. Jeho maďarský kolega, který jim to nepodepsal, zmizel. Po květnu 1945 seznámil Prof. Hájek veřejnost o pravdě v knize „Důkazy katyňské.“ a na lékařském konziliu.“

Soudce: Předtím ho měla možná v rukou STB a možná KGB.

Obhájce (V. Kapala): To myslíte vážně tuhle polemiku?

Soudce: Já žádnou polemiku ohledně Katyně nehodlám vést. Vyjadřujte se ke znaleckému posudku, nebo jinak vám odejmu slovo.

Kapal: V roce 1945 nebyla StB.

Docent Vykoukal je zaujatý.

Já nevím, co tady (před soudem) dělám. Nic jsme nezpochybňovali, jen jsme se bavili o nových faktech.

Juraj Václavík: Gorbačov a jeho vedení se přihlásili ke goebbelsovské verzi.

Soudce čte další expertízu od docenta Jiřího Friedla –

Hlavní tvrzení experta, že debatéři čerpali z dávno vyvrácené sovětské propagace. V posudku užívá věty jako „Skálovy vylhané konstrukce“ atd.

J. Skála: Otázka je, zda jsme v debatě postupovali podle ústavy a Listiny (LZPS). A já odpovídám, že stoprocentně. Bez ohledu na to, mám připraveno 25 otázek na znalce. Byl bych rád, kdybych mu je u soudu mohl položit.

Soudce předkládá další listinu – článek z Aktuálně.cz

J. Skála reaguje: Mám důvodné podezření, že tento článek je opsán do písmene z protektorátního tisku.

V. Kapal: V Norimberském soudu se na žádost sovětského žalobce Katyň probírala. Bylo uvedeno i jméno velitele, který masakru velel, ale nakonec byl souzen v jiném procesu. Píše o tom český zpravodaj u Norimberského soudu zpravodaj delegovaný za ČSR Dr. Rostislav Kocourek.

(Soud tento listinný důkaz posléze nepřijal, ale pro informaci čtenářů zveřejňujeme svědectví Dr. Kocourka zaznamenané v jeho knize „Svět žaluje v Norimberku“:

Zpráva vyšetřovací státní komise SSSR, která měla za člena předsedu Všeslovanského výboru generála Gordunova, akademika Burdenka, spisovatele Alexeje Tolstého, předsedu Výkonného výboru Červeného kříže a Červeného půlměsice Kolesnikova, přednostu lékařského oddělení Rudé armády generála Smirnova, předsedu Okresního výkonného výboru Smolenska Melnikova a lidového komisaře výchovy akademika Potěmkina:

“Na základě všeho materiálu, výslechu více než jednoho sta svědků, zpráv lékařských odborníků, dokumentů a dokladů, osobního majetku nalezeného v hrobech v Katynském lese, došli jsme k těmto konečným závěrům: Polští zajatci byli drženi před válkou ve třech táborech na západě od Smolenska a zaměstnáni na stavbě dráhy. Zůstali tam, i když Němci v září 1941 obsadili Smolensk. Na podzim roku 1941 německé okupační úřady vykonaly v Katynském lese hromadnou popravu polských válečných zajatců ze zmíněných táborů. 

Zajatci byli postříleni vojenskou německou jednotkou, kamuflovanou jménem Staff 537, zákopnický prapor. Velel nadporučík Arnes, nadporučík Rechts a poručík Hott. 

Když se celková politická situace na konci roku 1943 pro Německo zhoršila, německé úřady učinily řadu opatření, aby uvalily vinu ze svých vlastních ukrutností na sovětské organisace, vyprovokovaly tak obyvatelstvo a probudily spory mezi Rusy a Poláky.

Především se Němci snažili přemlouváním, podplácením, hrozbami, barbarským mučením najít svědky mezi sovětskými občany, aby od nich dostali falešné výpovědi, jako by polští váleční zajatci byli postříleni sovětskými organisacemi na jaře 1940.

Za druhé, přivezli na jaře 1943 další mrtvoly polských zajatců z nejrůznějších míst a dali je do otevřených hrobů. To mělo dvojí účel. Jednak zakrýt vlastní zločiny, spáchané na polských zajatcích na jiných místech, a pak rozmnožit počet “obětí  bolševických zvěrstev v Katynském lese”. V době, kdy připravovali tyto provokace německé okupační úřady zaměstnávaly na 500 sovětských válečných zajatců při kopání hrobů v Katynském lese. Jakmile hroby byly vykopány, sovětští zajatci byli postříleni.

Právním a lékařským vyšetřením bylo nade vši pochybnost zjištěno, že střílení bylo provedeno na podzim 1941. Dále, že němečtí kati používali při vraždění polských válečných zajatců tutéž methodu jako při hromadných vraždách sovětských občanů v Orlu, Voroněži, Krasnodaru a v samém Smolensku, to jest ránu z pistole zezadu do krku.

Výpovědi svědků, nálezy lékařské komise a materiál objevený ve hrobech plně potvrzují tyto závěry”. Tak končí citaci této zprávy dr. Rostislav Kocourek.)

Soudce čte z listinných dokumentů obžaloby článek z ČT24 o tom, že 26. 11. 2010 Státní Duma uznala vinu za Katyň.

J. Václavík : reaguje tím, že Stalinův vnuk Dumu žaloval a dosáhl u soudu toho, že k jejímu usnesení muselo být doplněno, že se jedná o soukromé názory jednotlivých hlasujících.

J. Skála: komentuje úryvky k tématu Katyně z Goebbelsových deníků (které vyšly i v češtině).

Ve zděšení po Stalingradu Goebbels přemýšlí, jak by se z toho propagandisticky vyhrabali a zapisuje si: Musíme spáchat něco ve velkém stylu v antibolševické propagandě.

V pozdějším zápisu velice obdivuje lstivost a obratnost, „s jakou jsme pochopili, že z Katyně uděláme vysoce politickou otázku.“

Pozdější deníkový záznam:

„V hrobech Katyně byla bohužel nalezena německá munice. Musíme objasnit, jak se tam dostala. Každopádně je nezbytné případ utajovat. Pokud by se o něm dověděli naši nepřátelé, stala by se celá katyňská záležitost bezpředmětná.“

Soudce čte další listinu – Dopis Spolku katyňská rodina, v němž si autoři (členové spolku) stěžují na pořad ve Svobodném rádiu, kde se dle nich zkreslovala historie. „Omlouvání a zpochybňování sovětské genocidy je trestuhodné“.

Ukazuje se, že dopis byl soudem založen do důkazních listin 1.3.2023 (!)

Podobný obsah měl i soudcem přečtený dopis velvyslance Polska v ČR

Obhájce V. Kapala trvá na slyšení znalce Jiřího Plachého, jehož znalecký posudek je ve spisu, ale nebyl čten.

Dr. Skála trvá na předvedení svých listinných důkazů.

Juraj Václavík trvá na předvedení publikace Prof. Františka Hájka „Důkazy katyňské“

(V této publikaci vydané roku 1946 uznávaný český patolog popisuje, že se v dubnu 1943 musel účastnit jako člen mezinárodní komise ohledání těl v otevřených hrobech v Katyni a posléze podepsat protokol připravený Němci. Doznává, že (stejně jako ostatní členové komise) podepsal pod nátlakem a dodatečně podává svědectví o tom, že zkoumaná těla popravených polských válečných zajatců nemohla ležet v hrobech déle než rok a půl, což znamená, že k masové vraždě došlo až asi na podzim 1941 a pachateli byli němečtí nacisté.)

Přestávka 15 minut, aby soud zvážil, které listiny předvede

Veřejnost debatuje na chodbě a většina z nás (co jsme byli předtím v soudní síni) se domnívá, že kvůli množství dokumentů obhajoby a předpokládané délce jejich čtení bude jednání odročeno.

Po přestávce však soudce oznamuje, že se nebude zabývat dalšími navrhovanými listinnými důkazy. „Soud je přesvědčen o tom, že má dostatek dokazování k tomu, aby mohl rozhodnout. Dokazování je skončené.“

Státní zástupkyně – v závěrečné řeči tvrdí, že nebyly předloženy žádné nové důkazy, které by kauzu posunuly a trvá na obžalobě.

Zdůrazňuje, že trestný čin se stal veřejně prostřednictvím celosvětové sítě Internet.

V debatě dle ní nebyly prezentovány myšlenky a názory ale fakta, (která ona však neuznává?) Trestní čin byl spáchán podle § 405 Tr. zákoníku.

Navrhuje tresty v dolní hranici. Svobodné rádio je povinno, až bude rozsudek pravomocný, zveřejnit jeho plný text na svých webových stránkách po dobu 90 dní.

Obhájce V. Kapala – závěrečná řeč:

Rozebírá, co znamená § 405 Tr. zákoníku:

popírání

zpochybňování

schvalování

ospravedlňování genocidy.

Ani jedna z těchto forem nebyla ani náznakem prokázána.

Trestný čin podle tohoto paragrafu musí být úmyslný.

Znalecké posudky obžaloby vychází z literatury po roce 1990, žádná zmínka o prof. Hájkovi a jeho zásadní knize „Důkazy katyňské.“ Experty dávám do uvozovek.

A jaké důkazy obžaloba našla v článcích z aktualne.cz a z webu ČT24?

Zástupce Akademie věd ve svém posudku říká, že opačné stanovisko než momentálně šířené je propaganda!

Navrhuji, aby moji klienti (V. Kapal a Soňa Zikmundová) byli zproštěni.

JUDr. Bruna (obhájce Dr. Skály) – závěrečná řeč

Případ má problémy skutkové. Není zralý k tomu, aby bylo rozhodnuto.

Obžaloba dle mého názoru byla neprojednatelná. Ale stalo se.

Mám výhrady ke stavu skutkového děje.

Soud má povinnost dotáhnout sám, co nebylo dotaženo v přípravném řízení.

Orgány činné v tr. řízení musí posuzovat okolnosti ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, to samé má za povinnost i soud.

St. zástupkyně nemá věc dotaženou, chybí argumenty, a tak mluví obecně.

Předmětem každého tr. řízení je skutek. Přesné vymezení skutku v obžalobě musí prokazovat vinu.

St. zástupkyně toto v té obžalobě nemá. Říká, že obžalovaní (v rozhlasové debatě) veřejně odmítali sovětskou odpovědnost z válečného zločinu v Katyni, ačkoliv správnost historického výkladu je jednoznačně prokázána.Ale vždyť dopředu nemůže být v trestním řízení nic jednoznačně prokázáno! To by byla notorieta a ta tu nemá místo, je dokonce zakázaná. Překvapuje mě, že tady je něco takového napsáno. Dále obžaloba říká: „jednotlivá fakta jsou obecně pokládána za nezpochybnitelná“. Vždyť to není pravda a ani to není možné.

Nejslavnější představitel kritického racionalismu minulého století pan profesor Karl Popper. Ten postavil tezi, která je uznávaná v Americe, v Austrálii, v Evropě, všichni ji znají a všichni z ní vycházejí. Jen tady se to neuznává. A pan profesor Popper napsal:

„Každá teorie, každá zásada musí být zpochybnitelná. Tady se budeme pozastavovat nad tím, že někdo zpochybňuje nějakou teorii. Vždyť je to požadavek, který vychází z podstaty věci! My tady vlastně napadáme něco, co je podstatou vědecké práce. Můj klient je vědec…

Tady v té obžalobě ke stavu skutkovém není řečeno nic.

Je nepřípustné, aby obžaloba rozšiřovala podmínky trestní odpovědnosti.

St. zástupkyně řekla závěrem, že to má prokázané. Předmět této víry je nesmyslný. Na str. 5. tvrdí, že tato problematika (o odpovědnosti za válečný zločin) je nezpochybnitelná. Každá „pravda“ musí být zpochybnitelná.

Na str. 12. píše, že v obecném zájmu státu na ochranu společnosti je třeba použít trestní represi. Očekával jsem, že nám řekne ty argumenty. Kde má jeden jediný argument ke společenské škodlivosti odborné debaty?

Co se týká skutkového stavu, zásadní je objektivní stránka věci – to má být v těch výňatcích z rozhlasové debaty.

V kauzalitě trestní činnosti platí, že zavinění je součástí viny. Tady se píše, že tu byl úmysl. Můj klient, historik a kandidát věd šel do rádia páchat trestnou činnost? Kde je důkaz, že chtěl páchat trestnou činnost? Jako vědec se chtěl podělit s veřejností o své výzkumy. Co je na to společensky škodlivého?

Obžalobě chybí argumenty. Z nějakých důvodů měla být podána, a tak byla.

Správně soudce řekl, my neposuzujeme katyňskou tragedii, ale to, co o ní bylo v debatě řečeno.

Dle článku2. ústavy: veřejnou moc lze vykonávat pouze v mezích zákona.Podle toho, co je v textu § 405 je kauza neodsouditelná.

Obhájce Juraje Václavíka – závěrečná řeč

Já sám znám tři verze katyňské tragédie:

1) od rodičů jsem se dověděl, že Němci tvrdili, že to udělali Rusové,

2) posléze jsem se dovídal, že to udělali Němci,

3) po r. 90 jsou zase za viníky označováni Rusové,

bůhví, co se bude tvrdit za dvacet let.

Skutečnost, že tam došlo k zavraždění několika desítek tisíců lidí je daná.

Tudíž verze týkající se pachatelů si odporují, ale v debatě nedošlo k naplnění skutkové podstaty tr. činu podle zmíněného paragrafu, protože nikdo z obžalovaných netvrdil, že se ten skutek nestal. Nikdo nic nezpochybňoval, nepopíral, neschvaloval, to je velká lež už od přípravného řízení. Můj klient pouze vyjádřil názor na ty události a pro ten má podporu z určitých faktů. A toto nelze považovat za deliktní.

Svoboda slova – dává prostor k tomu, aby v zásadě jakákoliv otázka mohla být předmětem veřejné debaty.

Z těchto důvodů navrhuji, aby byl vynesen zprošťující rozsudek.

Závěrečná slova obžalovaných

Vladimír Kapal – stručné závěrečné vyjádření:

Celý soud považuji za soud politický!

Dr. Skála – závěrečné vyjádření: Státní zástupkyně řekla, že při tomto jednání nebyly předloženy žádné důkazy, které by kauzu posunuly. To není pravda. Nám bylo sice umožněno přednést jen některé důkazy, ale jsou z velmi seriózních zdrojů. Proč se trvá na tom, že důkazy, které jdou k jádru věci, nesmí být předloženy? Proč je to takové tabu vyslechnout např. akademika, který pracoval s primárními prameny?

Je pro nás tedy závazné to, co esesácký plukovník sepsal s partou lidí, kteří mu to museli podepsat, aby se dostali domů?

Zpochybnil někdo brilantní vyjádření Prof. Františka Hájka?

(Skála mluvil i o dalších důkazech, které soud odmítl)

My jsme v té rozhlasové debatě chtěli posunout poznání dál. To je úkol vědy!

Naším motivem nebylo zpochybňovat čísi odpovědnost. Naším motivem bylo nabídnout veřejnosti velmi zajímavá a přesvědčivá fakta a argumenty dokládající nacistickou odpovědnost za válečné zločiny genocidy.

A jestli jsme trestně stíháni za protinacistickou argumentaci, pane předsedo, to je velmi vážná věc!

Juraj Václavík – závěrečné vyjádření:

Já považuji tuto obžalobu za absurdní. Je v rozporu s právním řádem této země.

Je zvláštní, že znalci, kteří vypracovali znalecké posudky, je zde nemohli obhajovat.

Já necítím žádnou svou vinu. Myslím si, že jsme konali zcela správně, zcela v souladu s občanským řádem této země.

Soňa Zikmundová (jako určená osoba zastupující právnickou osobu Svobodné rádio) se závěrečného slova vzdala. Připomínám, že na počátku soudního jednání (3. 3. 2023) se ale ke kauze vyjádřila v krátkém prohlášení. V něm připomenula útok na redakci francouzského časopisu Charlie Hebdo a následnou demonstraci předních evropských politiků v Paříži, kteří se manifestačně přihlásili k obhajobě práva na svobodu projevu.

Přestávka 15 minut

Lidé, kteří se nevešli do soudní síně a čekali na chodbě, byli šokovaní, když jsme jim řekli, že dokazovaní bylo skončeno, závěrečné projevy vysloveny a že po přestávce už bude oznámen rozsudek.

Vynesení rozsudku jménem České republiky

jsme vyslechli ve stoje a kameramani ČT zabírali naše tváře

Samosoudce Tomáš Hübner

v rozsudku, kterým obžalované shledal vinnými z trestného činu dle § 405 Tr. zákoníku v podstatě zopakoval obžalobu.

Co se stalo v Katyni, považuje soud za prokázanou historickou skutečnost, dokazování u soudu se proto soustředilo na to, co obžalovaní pronesli na záznamu.

Nešlo o diskuzi. „To nebyla diskuze, byla to jasná propagandistická exhibice za hranicí zákona, která od začátku do konce směřovala pouze k jednomu: aby posluchače, který bude mít tu smůlu, že si relaci zapne, přesvědčila o tom, že v Katyni se ani tak moc nestalo, a pokud stalo, tak za všechno mohou Němci, protože Sovětský svaz přece v rámci druhé světové války ani jiné žádné válečné zločiny nespáchal.“

Další invektivy už jsem si nezapisovala.

Rozsudek o trestech byl zvýšen oproti původnímu trestnímu příkazu na osm měsíců s podmínečnou dobou na pět let. Samosoudce to vysvětlil tím, že u obžalovaných neproběhla sebereflexe, že neuznávají společenskou škodlivost svého trestného činu, a proto budou po dobu pěti let „pozorováni“ ….

Všichni obžalovaní se odvolali přímo do rozsudku.

Pak jsme pod dohledem ozbrojených policistů vyšli na chodbu a v hloučcích sdělovali těm, co v soudní síni nebyli, čeho jsme byli svědky.

Poděkovala jsem obhájcům za jejich profesionalitu a statečnost, rozloučila se s obžalovanými a šla pěšky domů.

Slunce svítilo, ve vzduchu už bylo cítit předjaří, u zadního vchodu Stavovského divadla pokuřovali kulisáci, ale už to byla jiná parta, než ta, kterou jsem znala v dobách, kdy jsem tam uklízela coby NO (osoba nepřátelská k režimu). I tehdy probíhaly politické procesy, kam jsem jako veřejnost chodila. Za protinacistickou argumentaci však nikdo stíhaný nebyl. 

Společenství PRAK zveřejňuje materiály týkající se této kauzy, kterou se bude zabývat, neboť se domnívá, že jde o trestání svobody projevu. Jednalo se o akademickou debatu, v níž se nepopíral samotný skutek hromadné vraždy polských válečných zajatců, ale na základě citovaných odborných textů se nabízela i hypotéza účasti i jiných pachatelů.

Hlavní líčení proběhne 1. 2. 2022 v 13:00 na adrese Ovocný trh 14, Praha 1, číslo dveří 409, ve 4. patře a zástupci PRAKu budou na jednání přítomni.

Dokumenty:

Obžaloba
Trestní příkaz
Právní expertíza
Stanovisko PRAKu